Jak jste poznali, že rostou zuby? Příběhy rodin o prvních znameních růstu zubů u dětí

První zuby u dítěte nejsou jen malým zubem v ústech - jsou to signál, že se život mění. Mnoho rodičů si vzpomíná, jak dlouho čekali, jak se dítě chvělo, jak plakalo, jak se zvedala teplota. A pak - najednou - tam byl ten první bílý bod. Někdo ho viděl, někdo ho cítil jazykem, někdo ho objevil až na zubní prohlídce. Ale jak jste poznali, že rostou zuby?

První příznaky, které nikdo nečekal

Nikdo vás neupozorní, že zuby rostou i tehdy, když se dítě nepláče. Některé příznaky jsou jasné: zvýšená slinivka, škrábaní na prstech, nechápavost, nespavost. Ale jiné? Ty jsou skryté. Moje dcera si začala hrát s ušima - ne proto, že měla infekci, ale protože bolest zároveň cítila v uších. To je běžné. Nervy z čelisti a uší jsou propojené. Když zub proráží dásň, může to vypadat jako ušní infekce. A pak přijde ten okamžik, kdy si rodič všimne, že dítě nechce jíst teplé jídlo. Jen studené. Ne proto, že je zvědavé, ale protože chlad uklidňuje.

Největší překvapení? Některé děti se přestanou chovat jako děti. Změní se. Místo hraní se s hračkami se zaboří do vašich vlasů, klepou na zuby, hledají cokoli tvrdého. To není špatné chování - je to přirozený mechanismus. Tělo hledá tlak, který uleví bolesti. Když dítě kousne do vašeho ramene, není to útok. Je to pokus o léčbu.

Co se děje pod dásními?

Zuby nevyrůstají jako rostliny. Vyrůstají jako malé kostky, které se pomalu posouvají skrz tkáně. Každý zub má svůj vlastní čas. První zuby jsou obvykle dolní řezáky - ty se objevují mezi 5. a 8. měsícem. Ale to není pravidlo. Moje syn se narodil s jedním zubem. Ano, na světě. To není vzácnost - 1 z každých 2000 dětí se narodí s jedním nebo dvěma zuby. Nejsou to zuby z příštího života. Jsou to předčasně vytvořené zuby, které se vyvinuly v těhotenství.

První zuby nejsou stejné jako ty dospělé. Jsou menší, tenčí, ale stejně citlivé. Když se objeví, můžou být bílé, ale někdy mají lehce žlutý nádech. To není špatná hygiena. Je to přirozená barva mléčných zubů. Mají méně emailu než dospělé zuby, takže jsou citlivější na teplotu, kyselost, i na stres. Když dítě začne pít z láhve s džusem nebo čajem, nemusíte se divit, že se začne stěžovat. To není výtržnost. Je to bolest.

Když se zuby nechtějí objevit

Některé děti mají zuby pozdě. To není chyba. To není deficit. To je jen jiný temp. Některé děti mají první zuby až ve 12. měsíci. Některé až ve 14. To je stále v rámci normy. Pokud v 18. měsíci nemáte žádný zub, je čas navštívit zubaře. Ne proto, že je něco špatně, ale protože byste měli vědět, proč. Někdy je to dědičnost. Někdy je to nedostatek vápníku. Někdy je to jen zpožděný vývoj. Ale většinou je to prostě příroda - každé dítě má svůj vlastní kalendář.

Nezapomeňte: neexistuje taková věc jako „příliš pozdní zuby“. Existuje pouze „zuby, které ještě nejsou vidět“. A to je jiné. Když se dítě nechce jíst, nechce se koupat, nechce se dotýkat obličeje - nevěřte, že je to jen „náladové“. Většinou je to bolest. A bolest nevypadá vždy jako pláč. Někdy vypadá jako klid. Nejhorší případ? Dítě, které se přestalo smát. To je signál, že něco není v pořádku.

Co dělat, když zuby rostou?

Nemusíte dělat nic extrémního. Nejlepší lék je klid. A teplá ruka. Nejlepší pomůcka je chladný houbík nebo zubní koule z krmného plátna. Ne používejte gel s benzokainem. Není bezpečný. Není doporučený. Není potřeba. Děti nechtějí „zakalené“ ústa. Chcí cítit, že něco zmizelo. A to nejlepší, co můžete udělat, je dát jim něco, co je chladné a bezpečné. Kousnutí do chladného houbíku nebo do měkkého houbíku z krmného plátna - to je lék, který funguje.

Nezapomeňte na hygienickou péči. Jakmile se objeví první zub, začněte čistit. Ne štětečkem. Ne zubní pastou. Jen mokrým hadříkem. Jednou denně. V noci. Protože během spánku se kyseliny hromadí. A když máte jen jeden zub, ale nečistíte ho, ten zub může být první, který zanikne. To není příběh o zubech. Je to příběh o pozornosti.

Co neříkat dítěti, když rostou zuby

Nemluvte: „To je normální, zvykni si.“ Nemluvte: „To se překoná.“ Nemluvte: „Všechno děti procházejí.“ Tyto věty nezakrývají bolest. Zakrývají vaši nejistotu. Dítě nechce, abyste mu řekli, že je to v pořádku. Chce, abyste mu řekli, že to vidíte. Chce, abyste mu řekli: „Vím, že to bolí. Já jsem tady.“

Zuby rostou. Ale dítě se nevyroste. Vždycky bude potřebovat, aby někdo věděl, co se děje. A když se objeví ten první zub, je to nejen signál, že se dítě vyvíjí. Je to signál, že se vyvíjíte vy. Učíte se, co je důležité. Co je důležité v prvních měsících? Ne to, kolik zubů má. Ale to, že jste tam. Při každém pláči. Při každém tichém okamžiku. Při každém chladném houbíku.

První zuby a budoucí zdraví

Když se první zuby objeví, začíná celý životní cyklus péče o zuby. Mléčné zuby nejsou jen „náhradní“. Jsou vodítkem. Udržují prostor pro trvalé zuby. Říkají, jak bude vypadat ústa v dospělosti. Pokud se mléčný zub ztratí příliš brzy kvůli kávě, cukru nebo špatné hygieně, trvalý zub může narůstat špatně. Může být zkřivený. Může být zablokovaný. Může být ztracený navždy.

První zub je tedy nejen příběhem o bolesti. Je to příběh o budoucnosti. A ten začíná s tím, že si někdo všimne, že dítě má zub. A pak se o něj postará. Bez hlasitosti. Bez reklam. Jen s teplou rukou a mokrým hadříkem.

První zub je malý. Ale jeho vliv je obrovský. A když se dítě nakonec usměje - s těmi prvními bílými bodky - je to nejkrásnější věc, kterou můžete vidět. Ne proto, že je to zub. Ale proto, že jste tam. A že jste ho neopustili.